Letošní zima se zatím fláká a ještě neukázala svou plnou sílu, ale posledních pár dní po sobě se přes vrcholky kopců převalovala mrznoucí mlha a to byl ideální čas omrknout rozhlednu na Klepáči.
Klepáč v zimě pravidelně dostává čočku od sněhu, ledu a větru a když jsou správný podmínky, tak se pokryje ledem a sněhem, tak jak by tomu mohlo být i dnes.
Okamžitě jsem začal vypisovat Alexovi, že u nich v Brně maj jaro, kvetou bledule a sněženky, chodí v tričku a kraťasech, ale u nás uvidí sníh a zažije zimu!
Lapá po dechu, protáčí bulvy, převlíká kraťasy, pakuje foťák, sedá do auta a s vidinou zimy si to mašíruje směr volání divočiny.
První známky sněhu vidíme až pár kilometrů pod parkovištěm, kde vjíždíme do husté mlhy a viditelnost klesne na 30 metrů, cesta začne klouzat, dejchla na nás paní zima! Tak se snad podíváme i nad tu mlhu říkám si v duchu. Alexovi tohle počasí hraje do karet víc než mě a hned začíná fotit jak turista Prahu.
Cesta se táhne a za zády slyším funění a dokola omýlanou větu “už tam budem?”
Jo fůůůůůůůůůrt!
Posledních pár kroků, prokličkovat mezi stromama a jsme tu! Je tam a je krásně vymrzlej!
Nahoře klasicky dujou větry a kebule bez čepice je za pár minut dočista vyfoukaná. Některým zmrzl i úsměv ? Tak a opatrně dolů, ať se na těch zmrzlých schodech nezlomíme vejpůl.
Jeden by si mohl říct, že dosažením vrcholu vejlet končí, ale kdepák! Cestou zpátky objevujem tůze zajímavý místa a dostávám se do pozic, který vyvolávaj otázky typu : “co je stárské, ty tam sereš”? Nemohl jsem nic namítat, protože to tak opravdu vypadalo ?
Bohužel každá sranda jednou končí a ta naše dnešní končila právě tady…tak čau příště!
