V minulým díle jsme skončili v noci u Muellerovy chaty s výhledem na nejvyšší horu Mount Cook no a tam budem dnes pokračovat.
Celou noc fotím, úžasná noční obloha bez světelnýho znečištění, dole se valí inverze, PARÁDA!
Po východu slunce mi dojde šťáva z baterek i powerbanky, a jelikož jsem oka nezamhouřil, tak na tom nejsem úplně nejlíp...
MELU Z POSLEDNÍHO!
Dolů to mám 1100+ výškovejch metrů, 2000+ schodů a ještě pěknej kousek po šutrech…to jsou teda vyhlídky… Štráduju si to dolů a kolem dokola jen nádherný panorámata, vytáhnu z kapsy mobil a tohle cvaknu, na nic dalšího už síly nejsou.
Když vracím mobil do kapsy kouknu na datum a tam svítí 24.12. V tu chvíli zjišťuju že jsou vánoce a tohle je můj dárek, tak díky moc Zélande!
Zhruba někde v půlce cesty začínám cítit kolena. Dvaceti kilovej bágl na zádech a poměrně vysoký schody ze šutrů jim nedělají dobře. Dole už mám pocit, že z obou čéšek zbyla jen laciná kostní moučka. Dojdu na parkoviště k autu, vypínám autopilota, klasicky lehnu a nevím o světě!
Probudím se až za pár hodin, všude mraky turistů, čumí na mě skrz okno jak si tam v autě pěkně smotanej spím a kontrolujou jestli náhodou nejsu mrtvej, takže je čas vyrazit někam, kde to není tak provařený.
OPARARA BASIN
Po cestě hustě prší, z leso-polní cesty se stává blátivej potok a jen tak tak dorazím do bažiny. Dobrodružstvím je tohle krásný místo úplně nasycený! Karel Zeman by měl radost, že jeho sci-fi se stalo realitou. Uprostřed ničeho se rozprostírá tohle zapomenutý místo, když řeknu, že je to cesta do pravěku, dáte mi určitě za pravdu.
Dva metry vysoký kapradí a rostliny, který jsem nikdy neviděl. Stromy porostlý mechem a obrovský jeskyně.
Lítám z jednoho místa na druhý, nikde nikdo a já si fotím jak král.
Druhej den jakbysmet a to mě trošku začíná děsit, není moc míst kam by vůbec NIKDO nedojel, že by tohle bylo jedno z těch liduprázdných?
Při odjezdu třetí den mě z omylu vyvedli policisti a silničáři z bagrem z okolí, kteří zrovna asistují u vyproštění auta z cesty, který se tu převrátilo jen pár minut nebo hodin po tom, co jsem projel. Hned se ptají jestli nepotřebuju pomoc, když jsem tu uvízl těch pár dní…jenže já to ani nevěděl, tak jsem pohotově prohodil, že jídla a vody bylo dost, suchý a teplý hadry taky mám a až to tu uklidí budu dál pokračovat.
Po patáliích v horách a v bažině by se hodilo kouknout někde do tepla, na pláž? Třeba na Wharariki.
WHARARIKI BEACH
Je to jedna z nejseverněji položených pláží na jižním ostrově, válí se tam tuleni, v oblasti se nachází spousta jeskyní a výhledů…jedu!
Vyhledaný informace na internetu nelhaly a místo je fakt skvělý, jenže tady fouká jako prase! A o tom se zapomněli zmínit. Písek se dostane všude, úplně! Takže vytažení foťáku bylo po zásluze potrestáno, výměna objektivu je tady hrdelní zločin!
Když zrovna nefotím, tak po pláži zlehka naháním tuleně a sleduju život okolo.
Na západ slunce si najdu super místo, vyškrábat se na tuhle vyhlídku je za trest, ale ten výhled?
No řekni...
Cestou dolů probudím spícího tuleně, prskne na mě ať neotravuju a jdu taky spát, protože nás čeká další dobrodružství!
Tak zas příště, ju?